Historie

 

Kongregaci založil P. Klement Petr v roce 1888 v Českých Budějovicích. S prvními sedmi bratřími zde zakoupil budovu, aby v ní vytvořil domov mladým mužům, kteří přicházeli do města za studiem a prací. Později bratři společně postavili kostel Panny Marie Růžencové a ještě za života P. Petra se usadili i na jiných místech. Působili na Volšovském statku u Sušice, na faře v Klatovech a později otevřeli domov pro „pozdní kněžská povolání“ v Písku, školu a internát v Bruntále a společný dům měli také ve Vídni. V roce 1950 byla naše činnost násilně přerušena komunistickým režimem a mnozí bratři strávili dlouhá léta ve vězeních. Od sametové revoluce žijí bratři petrini ve třech komunitách – v Českých Budějovicích, Brně a Písku.

V době, kdy byla založena kongregace petrinů se s velikou intenzitou rozvíjel průmysl v celé Evropě a přinášel s sebou jako všechny změny ve společnosti mnoho dobrého i mnoho nedobrého. S rozvojem průmyslu nechtěla žádná z evropských zemí stát stranou a snažila se o výstavbu modernějších dopravních spojů. Mnohé vynálezy se staly základem bouřlivého rozmachu civilizace a od základu ovlivnily všední život obyvatel. Byl to parní stroj, parní lokomotiva, dynamit, telefon, elektrická žárovka, oblouková lampa, automobil, motocykl, kinematograf, bezdrátová telegrafie nebo objev rádia. Průmyslový rozmach vstoupil do života středních a nižších vrstev obyvatel a otřásl jejich dosavadními životními jistotami. Krkolomně rostoucí ekonomický obrat za sebou nechával sociální stopu – venkovské obyvatelstvo se hromadně stěhovalo do měst, zvyšoval se počet námezdně pracujících, většinou nedostatečně živených, špatně bydlících a nepřiměřeně nízko placených lidí, se kterými upadaly do bídy i jejich rodiny. Dochází k mnoha napětím v jednotlivých sociálních vrstvách společnosti. Tváří v tvář této realitě se vynořuje mnoho otázek po příčinách, důsledcích a možnostech řešení. Lidé si znovu kladou otázky po vztahu k náboženství a napětí se nevyhýbá ani vztahu státu a církve. Víra je s rozvojem racionality vystavena pochybám a reakce ze strany církve byla různá, podobně jako jsou různí lidé a jejich schopnost pochopení situace a možnost adekvátního jednání. Papež Lev XIII. vydal první sociální encykliky a v různých částech Evropy se pustilo do práce hned několik lidí. I když o sobě navzájem nevěděli a každý z nich byl naprosto jiný, jejich dílo se v mnohém podobá. V Itálii začal budovat záchrannou sociální síť bezprizorním dětem Jan Bosko, v Německu začal své dílo Adolf Kolping, ve Varšavě a Vídni působil Klement Hofbauer a v Budějovicích se k nim přidal Václav Petr.

Přírůstek obyvatel města České Budějovice byl na konci 19. století opravdu nevídaný. Roku 1880 měly Budějovice 11 829 německých a 11 812 českých obyvatel. O deset let později už dosáhl počet Čechů asi 16 000 a na konci století mělo město 38 857 obyvatel – Češi tvořili počtem 23 421 nadpoloviční většinu. V té době byly v Budějovicích dvě továrny na hliněné zboží, dvanáct cihelen, dva pivovary, plynárna, proslavená tužkárna, továrna na tabákové výrobky a velký počet obchodních a řemeslných podniků. Svou činnost tady rozvíjelo osmnáct živnostenských spolků sdružujících přes tisíc dvě stě různých živností. K velkým průkopníkům rozvoje, jako byli například podnikatelé Vojtěch Lanna, Joseph Hardtmuth a August Zátka, se přidala také podnikatelská činnost šlechtických rodů, zejména Schwarzenbergů, Czernínů a Buquoyů, disponujících v jižních Čechách velkými majetkovými komplexy.

Bylo to v roce 1888, deset let před stavbou kostela, kdy se skupina nadšených bratří rozhodla společně žít, pracovat, modlit se a pomáhat zejména mladým a chudým. Ke společnému bydlení si bratři upravili budovu bývalé továrny na lišty na Schmerlingově ulici, která dosloužila svému majiteli. Nastěhovalo se sem prvních sedm bratří. Kromě P. Václava Petra to byl ještě P. Josef Dolejšek, Alois Ježek, tehdy ještě bohoslovec 3. roku, Bartoloměj Homolka, sluha v nemocnici, Vojtěch Litvan, pomocník pekařský z Budějovic, Jan Marek, truhlářský mistr a Norbert Kraml, sedlářský pomocník, oba hluchoněmí. Když byla Kongregace v roce 1891 schválena, přijali bratři řeholní roucha, řeholní jména a složily sliby. Václav Petr přijal řeholní jméno P. Maria Klement. K modlitbám jim stačila kaple vytvořená z průjezdu domu s tradiční sochou Panny Marie Lurdské. Netrvalo dlouho a místu, kde bratři bydleli, se začalo mezi lidmi říkat „U Svatého Petra“ a později „U Petrinů“.

 

— zpět —